Primácká doktorka Cajthamlová hrozí tlouštíkovi nad stolem
plným uzenin, knedlíků, omáček, hranolek, sladkostí a cocacoly, načež jej
odvede k tabuli zdraví, krásy a síly. Tlouštík se děsí, co že to všechno
nespořádá a dušuje se, že při pohledu na všechny ty dobroty se mu najednou
zvedá žaludek. Nad mrkví s bílým jogurtem se jen nesměle uculuje, přičemž
v očích se mu zračí hrůza zakrývaná nezdolným odhodláním zhubnout.
Také vy cítíte potřebu pár kilo shodit. A i když si vedle
obézního pána nebo paní v televizi připadáte málem jako řecký ideál krásy
a v klidu dojíte napečenou buchtu, při nejbližší návštěvě obchodu
pošilháváte po sýrech se sníženým obsahem tuku, tmavém chlebu a čisté vodě.
Vzpomenete si, že „jste to, co jíte“ a rázem vám tlačenka v košíku nahání
hrůzu. Se sebezapřením odvracíte pohled od tatarky a místo kávy koupíte zelený
čaj. Připlatíte pár korun za biovýrobky a jste potěšeni, že vaše tělo nedostane
pravidelnou dávku chemikálií. Vyzkoušíte Floru Light, protože chcete „milovat
své srdce“. Vše završíte kopou cereálií místo chipsů a jdete s pocitem nově
objeveného domů. Hltáte další rady doktorky Cajthamlové, aby jste věděli, co
ještě děláte špatně a s napětím sledujete medializované hubnutí Petra
Novotného.
A výrobci reagují. Tatarka Helmans je opatřena logem „vím, co jím“ a ujištěním,
že obsahuje přesný a vyvážený poměr živin. Ve velkém se objevují reklamní
kampaně ujišťující, že jejich výrobky jsou nejen dobré, ale i nízkokalorické.
Bonbony s nula procenty tuku, minerálky bez cukru. McDonald rodiče
informuje, že HappyMeal je pro jejich děti nejlepší a nejvyváženější možnost
obědu. Najednou vám chleba s paštikou připadá jako společensky neúnosná
svačina. Současný člověk je plný zdraví, štíhlý a fit. Nepodlehli
jste tak trochu?
Odpadky zamořují planetu, tuny plastů jsou symboly naší doby. Ale
plýtvání a bezohlednosti k přírodě zvoní umíráček. EU se zasazuje o
snížení emisí a po běžném, uvědomělém a moderním občanovi
se vyžaduje třídit odpad, chodit pěšky a šetřit energií. Hypermarkety,
zdroje
igelitových tašek a plastových obalů, mohou vypadat jako zrozenci zla.
Není
tomu tak dávno, co Tesco po vzoru západních zemí reagovalo Eko taškami.
Jedna za
čtyřicet korun, při zničení dostanete další zdarma. Jestli může mít
tento
systém pozitivní dopad mi není jasné. Dále bez zeptání dostáváte zdarma
obyčejné igelitky. Nebylo by lepší za ně platit? Ono vypláznout každý
nákup
dvacet korun jen za tašky, zvlášť máte-li jich doma plný šuplík, je k
peněžence
velmi nešetrné. A k ničemu není člověk tak šetrný jako k vlastním
penězům.
Obchodním řetězcům,výrobcům,reklamě a médiím prostě nezbývá nic jiného
než gratulovat.
Nejenže hbitě následují nový trend "v zdravém těle zdravý duch, snaž se
ať máš čistý vzduch". Živí jej a on na oplátku živí je.